červnové knihy | kundera žertuje a bukowski je zase prase
Za červen jsem toho přečíst moc nestihla, poslední čtvrtrok se potýkám s čtecí krizí a nechutí, které mě už opravdu začínají štvát, jenže nutit se do čtení se mi taky zrovna dvakrát moc nechce. Uvidíme, jak se to vyvine. I přesto tady mám čtyři knihy, o které se s vámi chci podělit.
(2015 (2014), Odeon, 248 stran, 8 z 10)
Haruki je můj velký oblíbenec a už nějakou dobu neodcházím z knihovny bez vypůjčení si alespoň jedné z jeho knih. Muži, kteří nemají ženy je sbírka sedmi povídek, které se zabývají láskou, nenávistí, smrtí, vztahy, nevěrou, ztrátou, osudem, a to všechno z pohledu muže, což bylo pro mě zajímavé. Haruki použil při psaní této knihy několik různých postav, povah oněch postav, prostředí, zákoutí Japonska. Každá povídka je úplně jiná a přitom tak stejná. Hlavní postavy z každé povídky by si spolu mohly zajít na pivo, to by bylo teprve vyprávění plné smutku, melancholie, odevzdanosti a ztracenosti. Jelikož jsem pár dní před touto knihou dočetla Kunderovy Směšné lásky, což je vlastně také soubor sedmi povídek o vztazích a lásce, tak jsem v těchto dvou dílech viděla velkou podobnost/rozdílnost, která mě neskutečně bavila.
(2019 (2016), Motto, 368 stran, 3 z 10)
Román, který popisuje život dvou na první pohled úplně cizích lidí - tuniského prodavače potravin Manceba a francouzské novinářky Helen, nás přenese kam jinam než do známé pařížské čtvrti Montmartre. Právě zde má Mancebo svůj vlastní obchod, nad kterým bydlí se svou ženou a synem, naproti má obuvnictví jeho bratranec, a nad tím bydlí známý spisovatel, jehož přítelkyně je letuška a podezřívá ho z nevěry. A co Helen? Ta se stará ve střídavé péči o svého syna, pracuje na volné noze a jednoho dne ji v kavárně osloví záhadný muž. Až do konce netušíte (nebo možná tušíte, ale nejste si jisti) se propojí Mancebův a Helenin život. Za mě to bylo milé čtení, ale nic speciálního. Neurazí, nenadchne. Sem tam dost tajemné, sem tam dost nudné. Takový nepovedený thriller z běžného života, kdy zjistíte, že ani nevíte, co je za člověka vaše vlastní manželka nebo bratranec. Ale zá krásné vykreslení života a zákoutí v Paříži palec nahoru.
(2007 (1983), Argo, 245 stran, 9 z 10)
S Bukowskim už nějakou dobu bujuji. Na jednu stranu mě neskutečně baví a imponuje mi, na stranu druhou ho nenávidím za jeho šovinistické, sexistické a dehonestující kecy. Řekla bych, že spolu máme typický love and hate realtionship. Nejkrásnější ženská ve městě je soubor třiceti krátkých povídek, které Bukowski jen tak hodil na papír, když zase jen tak přežíval. Líbí se mi, že u něj není vůbec nic tabu. Píše o sexu, erotice, násilí, chlastu a smrti jako o počasí. Čtenář se dočká také určité dávky sci-fi. Mělo by se jednat o jeho nejchlípnější a nejkontroverznější dílo vůbec - chlípné a kontroverzní to doopravdy je. Panebože Hanku, já tě miluju a nesnáším.
(2016 (1967), Atlantis, 368 stran, 9 z 10)
Aaaaa. Miluju Murakamiho a Bukowskiho ❤. Musím si zase něco od nich přečíst. Já teď čtu Tak to je, tak to bude ❤.
OdpovědětVymazatJAK SI ZAŘIZUJU POKOJ 🌻 | ČÁST 1. | BYDLENÍ | Verča ze Ztracena v Praze
Murakami je srdcovka. ♥ No a Bukowski je prostě Bukowski. :D Od Murakamiho bych ještě doporučila Na jih od hranic a na západ od slunce nebo Spisovatel jako povolání (píše o tom, jak začal psát a proč a jak na to, je to super nahlédnutí pod pokličku a přiblížení se k autorovi). Teď mám od něj rozečtenou knihu Konec světa & Hard-boiled Wonderland a zatím to je jeden velký otazník.
VymazatO knize Tak to je, tak to bude jsem ještě neslyšela, ale jak tak koukám na databázi knih, tak to bude dost nadupaný thriller a ty já ráda. Takže si píšu na seznam knih, které si chci přečíst. :D