ateliér.

Když jsem se vrhla na psaní tohoto článku, do názvu jsem napsala "5 knih, které...", protože loni jich 5 bylo a chtěla jsem u toho zůstat. Když jsem ale otevřela svůj čtenářský deník a začala vypisovat knihy, o kterých se musím zmínit a které mi to srdce v loňském roce vážně ukradly, zjistila jsem, že jich jen pět kupodivu nebude. No a tak to bude dneska trochu delší.

Kdybych měla jmenovat jednoho aktuálního českého spisovatele, který mě baví fakt každou knihou, tak bych neváhala ani chvilku a řekla bych jméno  Patrik Hartl . Musím říci, že mě ten pán dostal i svou osobností a svým nezaměnitelným a nepřehlédnutelným smíchem. V srpnu jsem konečně přečetla jeho nejnovější román 15 roků lásky , a teď můžu říct, že mám přečtené všechny jeho knihy (a že se už těším na další). 

Vracím se s mou oblíbenou článkovou sérií o přečtených knihách. Konečně jsem našla zase chuť a čas číst a k tomu jsem měla celkem šťastnou ruku při výběru knih a ráda vám některé z nich doporučím na teplý letní večer v hamace se sklenkou limonády po ruce. 

Loňský rok byl co se týče knížek a čtení poměrně dost chudý. Klasicky přečtu měsíčně minimálně tři knížky, když se daří, tak klidně osm, loni se mi povedlo ale přečíst všehovšudy pouhých 24 knih, což je o polovinu méně než jsem zvyklá (nezapočítávám do toho ale knihy ke studiu). Je to hlavně tou mou čtecí krizí, která se mě držela skoro celou druhou polovinu roku. Naštěstí jsem se jí přes Vánoce zbavila a teď mám rozečteno snad pět nebo šest knížek, takže doufám, že v roce 2022 najedu zase do starých kolejí a budu přelouskávat jednu skvělou knihou za druhou, protože, však to znáte, jak praví G. R. R. Martin: "Čtenář prožije tisíc životů, než zemře, člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden." 

Ačkoliv to neradá konstatuji, ohlédnutí za mým říjnovým čtením bude hodné krátké a rychlé. Holt jsem věnovala čas jiným aktivitám. Ale věřím, že v listopadu to bude obsáhlejší.

Jelikož jsem za poslední měsíce nečetla tolik, kolik bych si představovala, tak jsem si řekla, že za srpen musím přečíst alespoň tři knížky. Nakonec jsou čtyři a tři mám rozečtené, takže tento úkol považuji za splněný. Pojďme se podívat, které kousky to nakonec byly. 

V červnu zorganizovala naše městská knihovna knižní burzu, kde byly vyřazené knížky z fondu za symbolickou cenu pěti či deseti korun a já tam samozřejmě nemohla chybět. Sice jsem měla v plánu jen a pouze některé své knihy věnovat, ale nakonec jsem neodolala. 

Jsem velký milovník literatury a čtení. Knihovna je můj druhý domov. Líbí se mi, že knížky nabízí čtenáři únik z denní reality, která, co si budem, není vždycky růžová. Dlouhou dobu byla moji oblíbenou knihou Bídnici od Victora Huga. Jak ale víte, pokud jste si přečetli to moje malé představení tady na blogu v levém sloupečku, tak se zajímám o blízkovýchodní kulturu.

Za červen jsem toho přečíst moc nestihla, poslední čtvrtrok se potýkám s čtecí krizí a nechutí, které mě už opravdu začínají štvát, jenže nutit se do čtení se mi taky zrovna dvakrát moc nechce. Uvidíme, jak se to vyvine. I přesto tady mám čtyři knihy, o které se s vámi chci podělit.