ateliér.

Venku je zrovna nějakých jedenáct stupňů a mlhavo, když se ale podívám před sebe, za obrazovku notebooku, na kterém píšu tato slova, koukám na fotky moře, palem, krásných výhledů a dvou spokojených a nadšených obličejů.

S mamkou máme narozeniny jen pár dní od sebe a letos jsme se rozhodly, že si místo nějakých materiálních hloupostí, kterých máme až až, nadělíme holčičí trip do Budapešti. Mamka v této "perle na Dunaji" jak se Budapešti přezdívá, už dříve byla. Pro mě to bylo ale poprvé a moc jsem se těšila. 

Asi se budete divit, ale v Brně jsem za celý svůj život byla jen čtyřikrát, a to prosím pěkně, jen a pouze na autobusovém nádraží. Já vám nevím, nikdy mě tam nic netáhlo. Brno mi nepřišlo ničím výjimečné. Jelikož jsme ale museli zrušit náš plánovaný výlet do Krakova teď na konci září, kdy jsme chtěli v tomhle krásném polském městě strávit prodloužený víkend, hledali jsme rychle náhradu a nakonec jsme si řekli "pojeďme dát šanci Brnu!". Pojeďme zjistit, proč je Brno mezi mými vrstevníky tak vyhlášené a oblíbené. A tak jsme jeli. 

A to se neříká jen tak nadarmo. Prahu mám neskutečně moc ráda a ráda se jí toulám, objevuji nová místa, která nejsou třeba zas tak turisticky známá a zkrátka jen nasávám atmosféru. Vzhledem k tomu, že jsem celé prázdniny strávila v práci, podařilo se mi urvat alespoň dva volné dny a ty jsem strávila v Praze s mými nejbližšími a musím říct, že jsme si tento rychlovýlet bez konkrétního plánu vychutnaly plnými doušky.