Budapešť

S mamkou máme narozeniny jen pár dní od sebe a letos jsme se rozhodly, že si místo nějakých materiálních hloupostí, kterých máme až až, nadělíme holčičí trip do Budapešti. Mamka v této "perle na Dunaji" jak se Budapešti přezdívá, už dříve byla. Pro mě to bylo ale poprvé a moc jsem se těšila. 

Strávily jsme toulkami touto maďarskou metropolí, ve které na vás na každém rohu dýchne kousek historie, čtyři dny a ty nám bohatě stačily. Zabookovaly jsme si ubytování asi 10 minut pěšky od centra, takže jsme nakonec ani pořádně nevyužily mhd (když nepočítám cestu metrem z autobusového nadráží k ubytování), což je ale docela chyba, jelikož budapešťská linka M1 Földalatti Vasút je nejstarší linkou metra v kontinentální Evropě. Takže to musí být docela zážitek. Kdyby někdo chtěl tip na ubytko, tak my jsme využily služeb hotelu SOUS44. 

Když jste v Budapešti, rozhodně nemůžete vynechat návštěvu Nagyvásárcsarnok aneb Velké tržnice, která je opravdu obrovská a z architektonického hlediska neskutečně zajímavá. Vzpomínám si, že když jsme tam vešly, zažívala jsem takový ten chvilkový wow moment. Najdete tam toho spoustu a dokonce se v některých stáncích dá platit i kartou. Během našeho tripu jsme se zašly podívat na tuto tržnici vícekrát. Kupovaly jsme ovoce, sladkou papriku (kterou jsou Maďaři vyhlášeni) a samozřejmě nesmím zapomenout na klobásy (přivezly jsme jakési ostré bratrovi a teda na to, že on ostré fakt může a má rád, tak z tady těch byl rudý až za ušima a pot mu začal stékat po čele už po pár minutách konzumace, takže na to radějc bacha). Já jsem nemohla odejít bez plátěnky. Jo a pochutnaly jsme si na čerstvě vymačkané pomerančové šťávě (v tropech, které tam zrovna ty dny řádily, to byl úplně ráj na jazyku). 

Budapeští protéká Dunaj, přes kterou vede nespočet mostů (je jich fakt šíleně moc) a spojují tak původně samostatná města Budín a Pešť. Mezi nejznámější ale patří Széchenyi lánchíd aneb Széchenyiho řetězový most, který je také jedním ze symbolů Budapeště. Na délku měří 400 metrů a z obou stran jej střeží dvojice lvů. Taková zajímavost - na konci mostu v části Budína se nachází socha, tzv. uherský nultý kilometrovník, od kterého se měří veškeré silniční vzdálenosti v Maďarsku. Určitě se alespoň po jednom mostě projděte a užijte si vánek, který jde od vody (my jsme si ho užívaly neskutečně, protože jsme vychytaly dny, kdy teplota stoupala k 35 °C, takže nás to osvěžilo) a hlavně se pokochejte panoramatem na obě části Budapeště. 

Mě osobně ale mnohem víc zaujal Szabadság híd aneb Most svobody, který má hodně takový Eiffelova věž vibes. Tento most má navíc kousek od jednoho konce právě onu zmíněnou Velkou tržnici a na druhém konci pak vrchol Gellért a Citadelu, ze které má být mimochodem nejhezčí výhled na Budapešť. My jsme vystoupaly až nahoru, ale u vstupu na Citadelu jsme zjistily, že je zrovna rekonstruována (naše štěstí, no). Zhruba v místech, kde stojí tento most se navíc nachází nejhlubší místo Dunaje v Budapešti.

Co by to bylo za návštěvu Budapeště bez toho, abychom na vlastní oči neviděly budovu maďarského parlamentu Országház, která je rozhodně jedním z největších symbolů Maďarska celkově. Je to neskutečně majestátný a obrovský architektonický kousek, který vás úplně pohltí. Vygooglila jsem, že na délku má tato budova 268 metrů a na šířku 188 metrů, čímž se řadí mezi největší parlamentní budovy na světě (ale v Maďarsku jde údajně o rozlohou úplně největší budovu). Uvnitř kupole najdete korunovační klenoty. Návhr a výstavbu tohoto národního symbolu svobody a demokracie si vzal na triko maďarský architekt Imre Steindl (ten se podílel i na restaurátorských prací zámku Vajda Hunyad, o kterém se zmíním později také), rozhodl se tvořit ve stylu novogotiky a částečně se inspiroval Westminsterským palácem.

Přemístíme se teď na chvilku do Budína, kde stojí Budai Vár aneb Budínský hrad, který byl kdysi dávno sídlem uherských králů a který je na seznamu Světového dědictví UNESCO. Ačkoliv jsem opět prožívala velké wow, tak musím říct, že ve výsledku jsem byla docela zklamaná, jelikož bylo dost zjevné, že se o tuto památku moc nepečuje. Úplně náhodou jsme stihly střídání hradní stráže v pravé poledne, což byla velká podívaná. 

Když navštívíte Budai Vár, tak už tak nějak plynule a automaticky dorazíte k Mátyás templom aneb k římskokatolickému kostelu Nejsvětější Panny Marie, kterému se zkráceně říká Matyášův chrám. Tento název dostal jako vzpomínku na uherského, chorvatského a českého krále Matyáše Korvína, který se na stavbě tohoto monumentu podílel. Hned u chrámu se pak nachází Halászbástya aneb Rybářská bašta. Doteď se neví, proč se jí říká bašta, když reálně nikdy v historii nesloužila k obraně města. Každopádně jsou z ní nádherné výhledy na Pešť a jen taková zajímavost - dříve se na místě, kde dnes tato bašta stojí, pořádaly rybářské trhy. 

Nemůžu se nezmínit o krásné minikavárničce kousek od těchto pamětihodností, ve které jsme si dopřály perfetní ledovou kávu a zákusky na posilnění. Kavárnička nese jméno Walzer Café a najdete ji na adrese Táncsics Mihály u. 12. 

Rozhodně se při svých toulkách Budapeští podívejte i do židovské čtvrti, kde kromě spoustu pouličního umění, graffit a fancy podniků, najdete také jednu z největších synagog na světě a úplně největší synagogu v Evropě Nagy Zsinagóga aneb Velkou synagogu. Výstavba probíhala v druhé polovině 19. století a je vidět značný vliv maurského slohu, který je znám hlavně ve Španělsku. Vidět ji stojí opravdu za to. Měla jsem až závratě, když jsme zaklonila hlavu, abych se na ni pořádně podívala. Připadala jsem si jako mraveneček před ní. Součástí synagogy je také židovské muzeum. 

Nejznámějším a neskutečně dlouhým bulvárem plným obchodů a restaurací je pak Andrássy út neboli Andrássyho třída, která je také na seznamu světového dědictví UNESCO. Právě pod ní rachotí ta nejstarší linka metra. Prošly jsme si ji celou a nejvíce nás ohromila rozhodně Állami Operaház aneb Maďarská státní opera. Ta nám vážně vzala dech. Určitě jděte mrknou dovnitř. Neskutečný. Tento nádherný počin má na svědomí jeden z nejznámějších maďarských architektů Miklós Ybl. Při otevření a premiéře nesměl roku 1884 chybět František Josef I. 

Na jednom konci Andrássyho třídy se nachází Hősök tere aneb Náměstí Hrdinů, které je jedním z hlavních náměstí. Je na něm Millenniumi emlékmű aneb Památník Tisíciletí, jehož hlavním bodem je sloup se sochou archanděla Gabriela. Dále tam jsou také podoby osmi významných uherských králů a pěti vůdců protihabsburských povstání. 

Když projdete Náměstím Hrdinů, dostanete se k něčemu, na co jsem se moc těšila a čím je vlastně celé Maďarsko vyhlášené. Než se k tomu ale dostanete a dostaneme v tomto článku, cestou uvidíte po pravé straně ještě hrad Vajdahunyád s obrovským parkem okolo. Hrad se nachází na ostrůvku a byl postaven k 1 000. výročí oslav příchodu Maďarů na jejich dnešní území. Teď už ale k tomu "zlatému hřebu večera". Széchenyi gyógyfürdő aneb Termální lázně Széchenyi, které jsou jednak jedny z nejznámějších a jednak jedny z nejoblíbenějších. Jo a jsou jedny z největších lázní v Evropě. 

Napájí je prameny o teplotách 74 °C a 77 °C. Voda obsahuje síru, hydrogenuhličitan hořečnatý a vápník, což je dobrý třeba při léčbě revma nebo jako rehabilitace po nějaké operaci. Strávily jsme v nich bezmála snad 5 hodin a musím vám říct, že já byla v nebi. Dlouho jsem se takhle nikde nezrelaxovala. Navíc mě uchvátily i prostory těchto lázní.

V Budapešti jsme toho nachodily a viděly spoustu. Byl by to nekonečný článek, kdybych měla zmínit všechno, a tak jako takový poslední hlavní bod, který byste rozhodně neměli minout a který je neskutečně pohlcující a obrovský - Szent István bazilika aneb Bazilika svatého Štěpána. Je jednou z nejvýznamnějších duchovních staveb v celém Maďarsku a je zasvěcena prvnímu uherskému králi Štěpánovi, který je považován za otce maďarů. Dovnitř se vleze až 8 500 lidí. Šílený. 

Také jsme nemohly odjet bez ochutnání pravého maďarského langoše. Narazily jsme v centru na Lujza Bistro, kde jsme si na langoších obě pochutnaly a musím říct, že je to teda úplně něco jiného než to, co se dělá tady u nás. A hned vedle se nachází taková kavárnička/pekárna Mia's Bakery, kde jsme poseděly u kávy a dortíku. Málem bych zapomněla, já hlava děravá. Skočte si do Chez Dodo - vyhlášený podnik s makronkami. Nebe v hubě. Vážně. 

A to by bylo z našeho holčičího tripu do Budapeště vše. Jsem ráda, že jsem mohla tuhle maďarskou metropoli navštívit a že jsem si ji mohla skrz naskrz projít. Ty čtyři dny nám úplně perfektně vystačily, možná by stačily dokonce tři, ale aspoň jsme nikam nespěchaly a netlačil nás čas. Co vy a Budapešť? Byli jste? Plánujete? Je něco, co vás úplně uchvátilo nebo naopak zklamalo?

Teď si ještě tak vzpomínám na jednu věc, která mě dost překvapila - Maďaři vám autem zastaví úplně všude a nechají vás přejít. A to i tam, kde není chodník. Reálně jsme ani jednou nemusely na přechodu čekat, než se někdo uráčil nás pustit, jak to funguje tady u nás. Dokonce zpomalovali ještě dřív, než jsme k přechodu došly. Což je takový uklidňující, protože jinak tam byl ten provoz úplně šílený a chaotický.