ateliér.

Po měsíční odmlce se zase vracím k písmenkám. A že mi to chybělo. Ale holt, předvánoční shon a život kolem mi nedopřály se tomuhle věnovat. Jelikož se blíží konec roku, přijde mi jako dobrý nápad trochu se mu pověnovat, pořádně se s ním rozloučit a připravit se na rok následující. V pár bodech to shrnu i tady. 

Je nedělní podvečer a já jsem se zrovna chystala odlakovat si týden starý lak z nehtů, odlakované nehty ponořit do misky s teplou vodou a olivovým olejem, poté si nehty ostříhat, opilovat a vybrat si nějakou hezkou barvu laku na další týden. Uvědomila jsem si, že tenhle rituál je už takovým mým nedělním chlebem. Klasikou. Rutinou. A protože mám takovýchto nedělních rituálů vícero, řekla jsem si, že je sepíšu na blog, jelikož i já sama mám tenhle typ článku moc ráda. Tak se pojďte společně se mnou podívat, jak takový můj nedělní restart a příprava na nový týden vypadá. 

Ačkoliv to neradá konstatuji, ohlédnutí za mým říjnovým čtením bude hodné krátké a rychlé. Holt jsem věnovala čas jiným aktivitám. Ale věřím, že v listopadu to bude obsáhlejší.

Začátek nového měsíce je pomalu tady a spolu s ním jsem sepsala další kousek do série se svými body, plány, cíli, které chci v následujícím měsíci splnit. Jdeme na ně!

Říkává se, že inspiraci má člověk čerpat všude možně. Pro následující řádky jsem ji načerpala při jednom nedávném čajovém dýchánku s mojí kamarádkou, se kterou jsme se zhruba měsíc neviděly a v podstatě jsme nebyly ani v kontaktu (povinnosti, povinnosti a povinnosti). Je to ale přesně takový ten typ kamarádství, ve kterém si nemusíme denně volat a psát a stejně si i po delší odmlce máme co říct. Já jsem v tomhle stará škola, protože upřednostňuji přímý kontakt před písmenkováním. 

Jelikož je podzim tady, tak jsem se s velkou chutí pustila zase do sledování seriálů a filmů. Nevím jak vy, ale já přes jaro a léto na nic moc nekoukám, vždycky to na mě přijde spíš až takhle na podzim. Máte to tak taky někdo? A jelikož jsem narazila na pár klenotů, tak jsem je tady sepsala, abyste jim mohli dát šanci taky, protože si to zaslouží! 

Asi se budete divit, ale v Brně jsem za celý svůj život byla jen čtyřikrát, a to prosím pěkně, jen a pouze na autobusovém nádraží. Já vám nevím, nikdy mě tam nic netáhlo. Brno mi nepřišlo ničím výjimečné. Jelikož jsme ale museli zrušit náš plánovaný výlet do Krakova teď na konci září, kdy jsme chtěli v tomhle krásném polském městě strávit prodloužený víkend, hledali jsme rychle náhradu a nakonec jsme si řekli "pojeďme dát šanci Brnu!". Pojeďme zjistit, proč je Brno mezi mými vrstevníky tak vyhlášené a oblíbené. A tak jsme jeli.