říjnové knihy | příběh Češky v Sýrii, který mě zklamal a Umění války
Ačkoliv to neradá konstatuji, ohlédnutí za mým říjnovým čtením bude hodné krátké a rychlé. Holt jsem věnovala čas jiným aktivitám. Ale věřím, že v listopadu to bude obsáhlejší.
2017, Ikar, 160 stran, 2 z 10
Vzhledem k tomu, že jsem na čtení během října moc času neměla, ale i tak jsem si něco přečíst chtěla, sáhla jsem do mé knihovny po jedné z nejtenčích knížek, která nese název Černý velbloud a napsala jí Kateřiny Ash. Tohle dílo jsem si koupila za pár korun na Knižním klubu asi před půl rokem a celou tu dobu jsem se k němu nedostala. Vím, že mě tenkrát zaujala anotace a to, že se děj odehrává hlavně v Sýrii. O Sýrii slyšíme většinou jen v televizních zprávách nebo o ní čteme v novinách vždy jen ve spojitosti s tím nejhorším, takže jsem chtěla dát šanci i řekněme beletristickému pojetí Sýrie a jejího hlavního města Damašku a doufala jsem, že se dozvím o této zemi a její kultuře něco nového a zajímavého. Bohužel. Kniha je to po všech stránkách strohá, autorka skáče z jednoho místa a času do druhého, o životě syrských obyvatel se dozvíme minimum, sem tam padne nějaké známé jméno, ale to je všechno. Je to takový rychlý mišmaš vztahových problémů, rodinných tajemství, nenaplněné lásky a bezhlavého jednání hlavní hrdinky s menším syrským okořeněním, toť vše. Málokdy to říkám, ale jsem ráda, že tahle kniha má pouhých 160 stran. V mé knihovně určitě nezůstane a poputuje pěkně někam dál.
2008, B4U Publishing, 104 stran, 7 z 10
Věřím, že jste o tomhle proslulém traktátu od čínského vojenského poradce mistra Suna už někdy slyšeli. Já jsem o něm věděla, ale nic moc mě k němu netáhlo. Až před pár týdny jsem jej zahlédla vystavený v regálu u Dobrovského, a tak jsem si jej vzala. Je to utlá knížečka, kterou budete mít během pár hodin přečtenou, ale k některým řádkům se budete vracet i léta po dočtení, jelikož spustu rad můžete aplikovat i v obyčejném životě a ne jen na bojišti (i když život občas takovým pomyslným bojištěm je, co si budem).
A to je za říjen opravdu všechno. Co nadělám. Doufám, že jste stihli za říjen přečíst více stran a nějakých dobrých knížek. Určitě se o ně podělte v komentáři!
Knížky teda vůbec neznám :) já za říjen přečetla také dvě - Všechny malé zázraky a Dívka pod hladinou a obě se mi moooc líbily :)
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Knížku Všechny malé zázraky jsem kdysi dávno přečetla taky a vzpomínám si, že jsem byla celkem nadšená. Hodně mi připomínala práci Johna Greena.
VymazatO těchto knížkách jsem nikde neslyšela, ani neviděla 🙈.
OdpovědětVymazatJá jsem ze všech reakcí překvapená, protože jsem si myslela, že Umění války je fakt známé a trochu jsem se styděla za to, že jsem jej ještě nepřečetla, ale koukám, že jsem se zmýlila. Zvláštní. :D
VymazatAni jednu knihu neznám a ani jsem o nich vůbec neslyšela. Škoda té první, že stála za prd, alespoň sis to vynahradila tou druhou, podle tvého popisu se mi líbí, mám ráda, když se ke knihám mohu vracet.
OdpovědětVymazatJá bohužel v poslední době nestíhám vůbec číst, ale jak ráda bych a knih mám rozečtených hned několik, ostuda :D
Já mám teď rozečtené snad tři knihy naráz a nejsem z toho zrovna nadšená, vlastně jsem z toho nervózní. :D Takže Ti naprosto rozumím. Ale pomalu a postupně se je snažím všechny dočíst, ačkoliv to jde těžce, když do toho sahám po dalších knížkách. :D
VymazatTyto knížky mi nic neříkají, nikde jsem o nich ani neslyšela. Ale jak už jsem četla, jak si psala o té první knížce, kde se to má odehrávat v Sýrii, už jsem čekala chvalnou recenzi a už v hlavě mi začala běhat myšlenka ,že to může být zajímavé, jak jsi přesně psala. Ale ke konci jsem byla zklamaná ,že ses tam nakonec nic moc o Sýrii nedozvěděla, tak mě to zklamalo celkem a asi bych si ji nepřečetla. :)
OdpovědětVymazatNojo, to jsou ta velká očekávání, která většinou způsobují nepříjemná zklamání. Ale tak, nevyzkusas, nevies. :D
Vymazat