ateliér.

Poslední článek , který jsem vydala byl docela negativní. Docela dost.  Ale pomohlo mi se vypsat a pustit ty myšlenky do tady toho internetového vesmíru. Říkám si ale, že zrovna v době, kdy se člověk necítí úplně nejlíp a tíží ho nějaké chmury, by měl být na sebe nejhodnější a měl by sám sebe hýčkat více než kdy jindy. Měl by se zaměřovat na drobnosti, které mu dělají radost, které ho těší a které mu vytvoří, byť i jen na milisekundu, úsměv na tváří. A přesně to teď dělám hodně. Hledám světýlka v tunelu, která mě dovedou až k tomu nejzářivějšímu světlu na jeho konci. A o pár těchto světýlek, radostí a oblíbeností se s vámi moc ráda podělím.  Snažím se odnaučit lpět na věcech, ale jsem býk a býci mají materiálno a hezké prostředí kolem sebe rádi. Takže jakási forma minimalismu, kterou aplikuji na svůj život, je pro mě docela výzva a občas se stane, že ujedu.  No a tak trochu jsem ujela u nás ve květince, kde jsem objevila tenhle keramický květináček v podobě lidské hlavy. ...

Klid a ticho je, zdá se mi, poslední dobou jakýsi nedostupný luxus. Snažím se tady být vždycky pro všechny. Kdykoliv. Kdekoliv. Cokoliv se děje. Jsem tady. Netuším, jestli je to mou povahou, tím kým jsem nebo prostě jen tím, že to ode mě očekávají druzí. 

S mamkou máme narozeniny jen pár dní od sebe a letos jsme se rozhodly, že si místo nějakých materiálních hloupostí, kterých máme až až, nadělíme holčičí trip do Budapešti. Mamka v této "perle na Dunaji" jak se Budapešti přezdívá, už dříve byla. Pro mě to bylo ale poprvé a moc jsem se těšila. 

Vracím se s mou oblíbenou článkovou sérií o přečtených knihách. Konečně jsem našla zase chuť a čas číst a k tomu jsem měla celkem šťastnou ruku při výběru knih a ráda vám některé z nich doporučím na teplý letní večer v hamace se sklenkou limonády po ruce. 

Kalendářně je tady jaro už skoro měsíc, ale abych pravdu řekla, vůbec jsem takové to jarní kouzlo nepociťovala. Byla pořád ukrutná zima, ponuro a mokro. Žiju na severovýchodě republiky a jsme tady zvyklí, že nám sněží i na konci dubna. A zatím to vypadá, že letos tomu nebude jinak. Jsem ale vděčná za každé slunečné ráno (zrovna dneska jsem se do jednoho takového probudila a je to skvělé), i když je venku pod nulou, protože mám více chutě a energie pouštět se do čehokoliv.

To jsem se tak jednou vydala do Rossmannu jen a pouze pro tyčinky do uší, nechala jsem tam sedm stovek a venku jsem zjistila, že jsem vlastně ty tyčinky do uší nekoupila. A to je ten důvod, proč se  Rossmannu teď budu dlouhou dobu vyhýbat velkým obloukem. Kromě toho jsem tam přišla na nápad, že začnu pravidelně po nějaké době přispívat těmito články in&out aneb co je nového, co je spotřebováno i na blog. 

Loňský rok byl co se týče knížek a čtení poměrně dost chudý. Klasicky přečtu měsíčně minimálně tři knížky, když se daří, tak klidně osm, loni se mi povedlo ale přečíst všehovšudy pouhých 24 knih, což je o polovinu méně než jsem zvyklá (nezapočítávám do toho ale knihy ke studiu). Je to hlavně tou mou čtecí krizí, která se mě držela skoro celou druhou polovinu roku. Naštěstí jsem se jí přes Vánoce zbavila a teď mám rozečteno snad pět nebo šest knížek, takže doufám, že v roce 2022 najedu zase do starých kolejí a budu přelouskávat jednu skvělou knihou za druhou, protože, však to znáte, jak praví G. R. R. Martin: "Čtenář prožije tisíc životů, než zemře, člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden."