ateliér.

Po měsíční odmlce se zase vracím k písmenkám. A že mi to chybělo. Ale holt, předvánoční shon a život kolem mi nedopřály se tomuhle věnovat. Jelikož se blíží konec roku, přijde mi jako dobrý nápad trochu se mu pověnovat, pořádně se s ním rozloučit a připravit se na rok následující. V pár bodech to shrnu i tady. 

Je nedělní podvečer a já jsem se zrovna chystala odlakovat si týden starý lak z nehtů, odlakované nehty ponořit do misky s teplou vodou a olivovým olejem, poté si nehty ostříhat, opilovat a vybrat si nějakou hezkou barvu laku na další týden. Uvědomila jsem si, že tenhle rituál je už takovým mým nedělním chlebem. Klasikou. Rutinou. A protože mám takovýchto nedělních rituálů vícero, řekla jsem si, že je sepíšu na blog, jelikož i já sama mám tenhle typ článku moc ráda. Tak se pojďte společně se mnou podívat, jak takový můj nedělní restart a příprava na nový týden vypadá. 

Ačkoliv to neradá konstatuji, ohlédnutí za mým říjnovým čtením bude hodné krátké a rychlé. Holt jsem věnovala čas jiným aktivitám. Ale věřím, že v listopadu to bude obsáhlejší.

Začátek nového měsíce je pomalu tady a spolu s ním jsem sepsala další kousek do série se svými body, plány, cíli, které chci v následujícím měsíci splnit. Jdeme na ně!

Říkává se, že inspiraci má člověk čerpat všude možně. Pro následující řádky jsem ji načerpala při jednom nedávném čajovém dýchánku s mojí kamarádkou, se kterou jsme se zhruba měsíc neviděly a v podstatě jsme nebyly ani v kontaktu (povinnosti, povinnosti a povinnosti). Je to ale přesně takový ten typ kamarádství, ve kterém si nemusíme denně volat a psát a stejně si i po delší odmlce máme co říct. Já jsem v tomhle stará škola, protože upřednostňuji přímý kontakt před písmenkováním. 

Jelikož je podzim tady, tak jsem se s velkou chutí pustila zase do sledování seriálů a filmů. Nevím jak vy, ale já přes jaro a léto na nic moc nekoukám, vždycky to na mě přijde spíš až takhle na podzim. Máte to tak taky někdo? A jelikož jsem narazila na pár klenotů, tak jsem je tady sepsala, abyste jim mohli dát šanci taky, protože si to zaslouží! 

Asi se budete divit, ale v Brně jsem za celý svůj život byla jen čtyřikrát, a to prosím pěkně, jen a pouze na autobusovém nádraží. Já vám nevím, nikdy mě tam nic netáhlo. Brno mi nepřišlo ničím výjimečné. Jelikož jsme ale museli zrušit náš plánovaný výlet do Krakova teď na konci září, kdy jsme chtěli v tomhle krásném polském městě strávit prodloužený víkend, hledali jsme rychle náhradu a nakonec jsme si řekli "pojeďme dát šanci Brnu!". Pojeďme zjistit, proč je Brno mezi mými vrstevníky tak vyhlášené a oblíbené. A tak jsme jeli. 

Už jsou to dva roky, co si tak nějak přivydělávám v jednom malém butiku s módou v mém rodném městečku, který na vás dýchne kouzelnou a přátelskou atmosférou, už když do něj vkročíte. Navíc paní majitelka, která je zlatá duše a tuhle atmosféru tam vytváří (a troufám si říct, že já už také celkem obstojně k tomuto přispívám) navíc objevila značky, které jen tak někde neseženete, zaujmou na první pohled a jsou doslova uměním. Tím ale dost odbočuji.

A to se neříká jen tak nadarmo. Prahu mám neskutečně moc ráda a ráda se jí toulám, objevuji nová místa, která nejsou třeba zas tak turisticky známá a zkrátka jen nasávám atmosféru. Vzhledem k tomu, že jsem celé prázdniny strávila v práci, podařilo se mi urvat alespoň dva volné dny a ty jsem strávila v Praze s mými nejbližšími a musím říct, že jsme si tento rychlovýlet bez konkrétního plánu vychutnaly plnými doušky. 

Jelikož jsem za poslední měsíce nečetla tolik, kolik bych si představovala, tak jsem si řekla, že za srpen musím přečíst alespoň tři knížky. Nakonec jsou čtyři a tři mám rozečtené, takže tento úkol považuji za splněný. Pojďme se podívat, které kousky to nakonec byly. 

Blíží se nám podzim - období roku, které mám moc ráda. Nastává takové zklidnění po bujarém létě. Venku to hraje barvami, cesty jsou zasypané listím a já si každý rok trhám okrasnou trávu do vázy. Podzim mám ráda nejen proto, že je to sezóna dýní a tím pádem dýňové polévky, kterou miluju, ale také proto, že je to čas vrstvení, svetrů a chelsea bot. 

Kdybych měla sepsat seznam tří, pěti, deseti věcí, které mi změnily život, pokaždé bych se zmínila o menstruačním kalíšku. Doteď si vyčítám, že jsem mu nedala šanci už dříve, protože jsem měla strach. Nakonec jsem ale ráda, že tu šanci vůbec dostal a víte co, všechno má svůj čas. 

Před nějakou dobou jsem náhodou narazila na interentu na  DAY ZERO PROJECT ,   kde máte možnost si vytvořit seznam 101 věcí, které "musíte" nebo spíš chcete stihnout za 1 001 dní.  Je to v podstatě takový bucket list. Rozhodla jsem se, si takový seznam vytvořit taky a p ostupně budu tady na blogu hotové body odškrtávat a ponechám u nich nějaké poznámky, takže se bude článek neustále aktualizovat.

Krásný den vám přeji, napadlo mě, že by bylo fajn se s vámi podělit, jak taky může vypadat taková jednoduchá ranní rutina, protože si stojím za tím, že v jednoduchosti je krása, a že občas (a to dost často) je méně více. 

Již nějakou dobu se snažím přistupovat ke všemu jednoduše, vědomě a udržitelně. Snažím se zbavovat věcí, které zbytečně zatěžují moji mysl. Když mám kolem sebe pořádek a čisto, tak se dovedu lépe soustředit a tím pádem i lépe na něčem pracovat. Líbí se mi představa, že mě nikde nic velkého hmotného nedrží, že kdybych chtěla odjet na druhou stranu světa, tak všechno co mám hodím do batohu, možná jednoho kufru a arrivederci.

V červnu zorganizovala naše městská knihovna knižní burzu, kde byly vyřazené knížky z fondu za symbolickou cenu pěti či deseti korun a já tam samozřejmě nemohla chybět. Sice jsem měla v plánu jen a pouze některé své knihy věnovat, ale nakonec jsem neodolala. 

Ještě včera jsem slavila Silvestra, dneska tady máme začátek sprna. Je šílené, jak ten čas letí. Kam se podělo celých těch sedm měsíců? Každopádně, vždycky takhle na začátku každého měsíce si sepisuji seznam věcí, činností, aktivit a tak podobně, které bych chtěla v daném měsíci dělat a uskutečnit. Pojďte nahlédnout spolu se mnou na co se plánuji v srpnu zaměřit! 

Znovupoužitelné odličovací tampónky jsem si chtěla koupit už dlouho, ale nějak jsem se k tomu nedokopala. Nakonec mě jeden lednový večer napadlo, že bych mohla vytáhnout starý dobrý šicí stroj a nějaké si sama ušít alespoň na zkoušku. 

Přemýšlela jsem, jestli je dobrý nápad tohle kontroverzní téma na můj blog přidávat, ale vzhledem k tomu, že je to aktuální, že je to diskutabilní a já mám diskusi stejně tak jako kontroverzi ráda, tak je to tady. 

Sedím u notebooku, vedle něj mám hrnek s louhujícím se mátovým čajem, pomalu zapadá slunce, které mě zahřívá svými posledními paprsky. Dlouhá neděle je u konce a to je ten správný čas pro zastavení se, nadechnutí se a ohlédnutí se za uplynulým týdnem.  

Jsem velký milovník literatury a čtení. Knihovna je můj druhý domov. Líbí se mi, že knížky nabízí čtenáři únik z denní reality, která, co si budem, není vždycky růžová. Dlouhou dobu byla moji oblíbenou knihou Bídnici od Victora Huga. Jak ale víte, pokud jste si přečetli to moje malé představení tady na blogu v levém sloupečku, tak se zajímám o blízkovýchodní kulturu.

Jelikož mě baví objevovat a zkoušet nové věci v různých oblastech, v kosmetice či péči o pleť nevyjímaje, tak jsem musela využít kávovou sedlinu, která mi zůstává v moka konvičce po přípravě kávy a proměnit ji v peeling na obličej. 

Když začínaly být podcasty trendy, tak jsem jim dlouhou dobu odolávala, protože mám raději psaný text (proto ráda píšu blog a čtu články ostátních). Časem jsem tomu ale sama propadla a teď jsou podcasty mým denním chlebem. Je to hlavně proto, že přitom můžu dělat další milion jiných věcí (je mi jasné, že multitasking není v některých případech zrovna to pravé ořechové, ale mně to vyhovuje) jako třeba uklízet, vařit, zpříjemnit si cestu někam a všechny ostatní činnosti, při kterých člověk nemusí moc přemýšlet. 

V dnešním článku jsem se zamyslela nad tím, co se u mě změnilo z hlediska drogeristických produktů vlivem minimalismu. Jsou ještě oblasti, které bych chtěla změnit, ale o tom třeba zase někdy příště. Důležité pro mě je, že mi to opravdu ulehčuje život a nepociťuji přehlcenost. 

Během března a dubna, kdy bylo stále všechno zavřené, nemohla jsem do školy, nemohla jsem do práce a maximálně jsem zašla nakoupit či na procházku, jsem se rozhodla, že vyzkouším metodu mytí vlasů, při které nepoužíváte žádný šampon.  

Za červen jsem toho přečíst moc nestihla, poslední čtvrtrok se potýkám s čtecí krizí a nechutí, které mě už opravdu začínají štvát, jenže nutit se do čtení se mi taky zrovna dvakrát moc nechce. Uvidíme, jak se to vyvine. I přesto tady mám čtyři knihy, o které se s vámi chci podělit. 

Začátek července, začátek druhé poloviny roku 2021 a já jsem se rozhodla, že si až do konce tohoto roku nepořídím žádný nový kousek oděvu (kromě spodního prádla a ponožek, chápeme se). Důvody jsou tři.