6 bodů, které chci v rámci minimalismu a zero waste zlepšit

Již nějakou dobu se snažím přistupovat ke všemu jednoduše, vědomě a udržitelně. Snažím se zbavovat věcí, které zbytečně zatěžují moji mysl. Když mám kolem sebe pořádek a čisto, tak se dovedu lépe soustředit a tím pádem i lépe na něčem pracovat. Líbí se mi představa, že mě nikde nic velkého hmotného nedrží, že kdybych chtěla odjet na druhou stranu světa, tak všechno co mám hodím do batohu, možná jednoho kufru a arrivederci. Nevím, jestli někdy něco takového doslova udělám, ale líbí se mi mít tu možnost. Stejně tak se cítím dobře, když vím, že neškodím naši planetě zbytečně moc a naopak se snažím moji stopu eliminovat. Popravdě moc nesouzním s dnešní konzumní dobou. Můžeme mít co chceme, na co si prstem ukážeme. Ale proč? Vždyť k životu toho stačí tak málo. 

Na druhou stranu vím, že moje snaha o minimalismu a zero waste nikdy nedosáhne absolutní dokonalosti, a že vlastně ani nemá konec. I přesto mi ale dává smysl dělat alespoň něco než nic, a pořád se snažím vymýšlet nové možnosti, kterými můžu dělat něco víc. 

1. kovové holítko

Moje pokožka je dost citlivá a to obzvláště co se holení týče. Kdysi jsem dostala jako dárek elektrický holící strojek, jenže po prvních pár použití jsem měla kůži podrážděnou a klidnila se několik dní, proto jej nepoužívám. Místo toho jsem ostuda a používám ty klasické plastové jednorázovky, díky kterým mám výčitky svědomí. Samozřejmě je tady možnost volby neholit se vůbec, ale to není něco, co mně osobně vyhovuje. Proto dám na dědu, který ještě stále a pořád používá kovový holící strojek a nemůže si ho vynachválit. Upřímně mám z toho trochu strach, ale věřím, že to chce jenom čas a trénink. 

2. čtečka na knihy 

Nad tímhle rozhodnutím jsem dlouho přemýšlela. Jsem stará škola. Mám rada vůni nových ale i starých knih, mám ráda dotek papíru, otáčení stran. Dlouhou dobu jsem byla odpůrce čteček. A myslím, že vždycky budu hlásat, že hmotná kniha je lepší než ta elektronická, ale přeci jen má čtečka více plusů. Moje maminka vlastní čtečku již několik let a já si ji občas vypůjčím, takže vím, jaké to je a jak to funguje. Je to podle mě velmi skladný a komfortní způsob čtení a vlastnění knih. Já knihy zas tolik nekupuji a když se mi po přečtení nezdají natolik dobré, abych si je musela nechat, tak je posílám dál, ale i tak se mi začínají doma hromadit a to mě upřímně trochu stresuje. Takže jo, píšu si na wishlist čtečku knih, ale rozhodně to neznamená, že si papírovou knihu už nikdy nekoupím. Na to nemám dost pevnou vůli. 

3. online profily, newslettery, maily a fotografie

Přijde mi, že mám zbytečně moc všemožných internetových účtů, a že jsem přihlášená k odebírání všemožných newsletterů, které ve výsledku ani nečtu. Velký problém je u mě s fotkami, jelikož hrozně ráda všechno fotím. Ale už delší dobu se snažím fotografie co nejdříve promazávat a třídit. Digitální odpad je pořád odpad. Takže se postupně vrhnu na digitální úklid. 

4. sáčky na potraviny 

Tohle vnímám jako jeden ze základů zero waste lifestyle, přitom svoje vlastní znovupoužitelné sáčky ještě pořád nemám. Možná je to tím, že ty plastové stejně skoro vůbec nepoužívám, ale i tak se občas najde něco, s čím si bez sáčku neporadím, takže si je chci buďto koupit, poprosit babičku aby mi je vyrobila nebo přiložím ruku k dílu sama a už teď se těším, až je budu nosit v tašce. 

5. láhev na pití

Znovupoužitelnou láveh na pití mám už celou věčnost. Problém je v tom, že je pouze půllitrová, což mi na 8 hodin v práci nevystačí. Jenže jsem stále nikde nenarazila na láhev, která by se mi zdála kvalitní a měla objem něco přes litr. Ale budu i nadále hledat. Kdybyste měli nějaký tip, tak prosím, prosím, dejte vědět. 

6. sypané čaje

Sice je sáček od čaje poměrně malý kus odpadu, ale pořád to odpad je a navíc úplně zbytečný když tady máme tu možnost pít čaje sypané. Navíc mi přijde, že ty sypané mají mnohem intenzivnější chuť.