v Praze je blaze

A to se neříká jen tak nadarmo. Prahu mám neskutečně moc ráda a ráda se jí toulám, objevuji nová místa, která nejsou třeba zas tak turisticky známá a zkrátka jen nasávám atmosféru. Vzhledem k tomu, že jsem celé prázdniny strávila v práci, podařilo se mi urvat alespoň dva volné dny a ty jsem strávila v Praze s mými nejbližšími a musím říct, že jsme si tento rychlovýlet bez konkrétního plánu vychutnaly plnými doušky. 

Po příjezdu do Prahy jsme si nechali uschovat naše malé zavazadlo v našem azylu na jednu noc - hotelu St. George, který je doslova pět minut od Václavského náměstí. Na to, že se nachází hned u rušné několikaproudové silnice, tak jsme měli v pokoji úplný klid a ticho, protože náš pokoj byl orientován do vnitrobloku. 

Naše první kroky poté vedli do kavárny LightsCoffee, kde jsme si vychutnali espresso a chai latte, a konečně sesmolili i nějaký hrubý plán toho, co se bude v následujících hodinách dít. 

Vzhledem k tomu, že máme Prahu už prochozenou křížem krážem, jelikož v ní trávíme několik dní každý rok, tak už máme všechny ty hlavní turistické body odškrtnuté. Rozhodli jsme se proto, že nikam nebudeme pospíchat a doslova se budeme jen toulat. Co jsme ale věděli jistě, tak že chceme navštívit Zahrady pod Pražským hradem. Abych se přiznala, do začátku srpna jsem o nich neměla tušení. Objevila jsem je až díky článku od Janči z blogu Journey to experience. Jakmile jsem viděla fotky, věděla jsem, že tam musím! 

Najdete je na adrese Valdštějnská 158 a vstupné činí 100 Kč pro dospělého a 80 Kč pro mládež do 24 let. Otevírací doba je od 10 do 19 hod. My jsme tam byli kolem 13. hodiny a byli jsme tam skoro sami. Věděla jsem, co očekávat, ale stejně jsem byla překvapená a uchvácená. Sice se při prohlídce pořádně nadřete, jelikož jsou zahrady koncipované na patra, takže všude kam se podíváte jsou schody, ale přísahám, že to stojí za to. Nejen, že se koukáte na krásně upravené zahrady a nádherné kytky, ale hlavně se před vámi rozprostře celá Praha a vy se jen kocháte a ani nedýcháte. 

Cestou jsem samozřejmě prošli všechny ty staré kouzelné pražské uličky, kolem hradu, Malou Stranou, postupně jsme došli k Národnímu divadlu a jelikož jsme byli hladoví, tak jsme využili toho, kde jsme zrovna byli a zapluli na oběd do námi již osvědčené restaurace Pivovar Národní, která je právě hned vedle divadla. Na menu jsme si jako vždy velmi pochutnali. 

Po obědě a krátké hotelové pauze jsme se rozhodli projít se po Náplavce. 

Poté jsme se vydali na Vinohrady, podívali se do Riegrových sadů a protože už bylo kolem osmé hodiny, tak jsme hledali nějaké hezké místo, kde bychom si dali večeři. Cestou jsme narazili na The Craft, kde spojili svoji lásku k masu a k pivu a vzniklo skvělé místo, kde si pochutnáte na perfektních burgerech. Já doporučuji burger OMFG, ve které byl navíc grilovaný kozí sýr a chipsy z červené řepy. 

Další den jsme se hned po snídani vypravili do Tróji. Ne do zoo, v té jsme byli už několikrát. Tentokrát byl cílem skleník Fata morgana, do kterého jsem se neuvěřitelně těšila, protože jsme velký kytkomil. Venkovní expozici jsem viděla už tři roky zpátky, ale tehdy byl skleník zavřený. A tak jsme se rozhodli si jej prohlédnout nyní. Co vám budu, já byla v ráji. Vstupné plné za 150 Kč a se studentským průkazem je to za 75 Kč. Kdo ještě nebyl, doporučuji! 

Po skleníku jsme se přesunuli zpátky do centra, skočili si na rychlý oběd do Havelské koruny, prošli se po Staromáku a nakonec jsme si sedli na kávu, croissanty a čokoládový muffin do kavárny Marks&Spencer. Tím jsme také zakončili náš výlet, jelikož nám za hodinku jel vlak, který měl nakonec další hodinu zpoždění. Nicméně jsem ráda, že jsem alespoň takhle na chvíli vypadla ze zavedeného stereotypu a denní rutiny a moc se těším, až do Prahy pojedu příště, protože říkám, že Praha je moje životní láska.