ateliér.

Podzim je v plném proudu, ale pomalu se chýlí ke svému konci, a já jsem si udělala chvilku na to, abych se zamyslela nad tím a sepsala to, co mi v tomhle období udělalo nebo stále dělá radost, co tvoří mé podzimní já a díky čemu neupadám tolik do podzimních pochmurných nálad. Přitom to jsou ve většině případů naprosté maličkosti, kterými sama sebe hýčkám a kterými o sebe pečuji. Takže vážně stačí jen málo!

Venku je zrovna nějakých jedenáct stupňů a mlhavo, když se ale podívám před sebe, za obrazovku notebooku, na kterém píšu tato slova, koukám na fotky moře, palem, krásných výhledů a dvou spokojených a nadšených obličejů.

Kdybych měla jmenovat jednoho aktuálního českého spisovatele, který mě baví fakt každou knihou, tak bych neváhala ani chvilku a řekla bych jméno  Patrik Hartl . Musím říci, že mě ten pán dostal i svou osobností a svým nezaměnitelným a nepřehlédnutelným smíchem. V srpnu jsem konečně přečetla jeho nejnovější román 15 roků lásky , a teď můžu říct, že mám přečtené všechny jeho knihy (a že se už těším na další). 

Poslední článek , který jsem vydala byl docela negativní. Docela dost.  Ale pomohlo mi se vypsat a pustit ty myšlenky do tady toho internetového vesmíru. Říkám si ale, že zrovna v době, kdy se člověk necítí úplně nejlíp a tíží ho nějaké chmury, by měl být na sebe nejhodnější a měl by sám sebe hýčkat více než kdy jindy. Měl by se zaměřovat na drobnosti, které mu dělají radost, které ho těší a které mu vytvoří, byť i jen na milisekundu, úsměv na tváří. A přesně to teď dělám hodně. Hledám světýlka v tunelu, která mě dovedou až k tomu nejzářivějšímu světlu na jeho konci. A o pár těchto světýlek, radostí a oblíbeností se s vámi moc ráda podělím.  Snažím se odnaučit lpět na věcech, ale jsem býk a býci mají materiálno a hezké prostředí kolem sebe rádi. Takže jakási forma minimalismu, kterou aplikuji na svůj život, je pro mě docela výzva a občas se stane, že ujedu.  No a tak trochu jsem ujela u nás ve květince, kde jsem objevila tenhle keramický květináček v podobě lidské hlavy. ...

Klid a ticho je, zdá se mi, poslední dobou jakýsi nedostupný luxus. Snažím se tady být vždycky pro všechny. Kdykoliv. Kdekoliv. Cokoliv se děje. Jsem tady. Netuším, jestli je to mou povahou, tím kým jsem nebo prostě jen tím, že to ode mě očekávají druzí. 

S mamkou máme narozeniny jen pár dní od sebe a letos jsme se rozhodly, že si místo nějakých materiálních hloupostí, kterých máme až až, nadělíme holčičí trip do Budapešti. Mamka v této "perle na Dunaji" jak se Budapešti přezdívá, už dříve byla. Pro mě to bylo ale poprvé a moc jsem se těšila. 

Vracím se s mou oblíbenou článkovou sérií o přečtených knihách. Konečně jsem našla zase chuť a čas číst a k tomu jsem měla celkem šťastnou ruku při výběru knih a ráda vám některé z nich doporučím na teplý letní večer v hamace se sklenkou limonády po ruce.