ateliér.

Neúprosně se k nám blíží konec roku 2022, a to znamená u mě hlavně to, že se poohlížím za tím, co všechno mi přinesl, co nového jsem prožila, co nového jsem se naučila. Samozřejmě pohlížím i na ty špatné věci, ale o těch až ke konci. Rozhodla jsem se, shrnout celý můj rok i do jednoho článku, který zrovna teď čtete. 

Nejsem zastánkyně toho, že jediný správný moment pro změnu a začátek čehokoliv, je nový rok. Správný moment je jakýkoliv, ve kterém se člověk sám rozhodne, že teď ten moment je. Na druhou stranu je konec roku a začátek toho nového přeci jen taková chvíle vhodná k tomu se na chvíli pozastavit, posadit se a nějak si "sesumírovat" končící rok a dát si aspoň trochu život dohromady. Nebo ani ne dohromady, ale spíš si ho trochu zorganizovat, urovnat. Já se na to rozhodně chystám a napadlo mě, že se s vámi o tento to-do list, který mě v prosinci čeká, podělím. 

Podzim je v plném proudu, ale pomalu se chýlí ke svému konci, a já jsem si udělala chvilku na to, abych se zamyslela nad tím a sepsala to, co mi v tomhle období udělalo nebo stále dělá radost, co tvoří mé podzimní já a díky čemu neupadám tolik do podzimních pochmurných nálad. Přitom to jsou ve většině případů naprosté maličkosti, kterými sama sebe hýčkám a kterými o sebe pečuji. Takže vážně stačí jen málo!

Venku je zrovna nějakých jedenáct stupňů a mlhavo, když se ale podívám před sebe, za obrazovku notebooku, na kterém píšu tato slova, koukám na fotky moře, palem, krásných výhledů a dvou spokojených a nadšených obličejů.

Kdybych měla jmenovat jednoho aktuálního českého spisovatele, který mě baví fakt každou knihou, tak bych neváhala ani chvilku a řekla bych jméno  Patrik Hartl . Musím říci, že mě ten pán dostal i svou osobností a svým nezaměnitelným a nepřehlédnutelným smíchem. V srpnu jsem konečně přečetla jeho nejnovější román 15 roků lásky , a teď můžu říct, že mám přečtené všechny jeho knihy (a že se už těším na další). 

Poslední článek , který jsem vydala byl docela negativní. Docela dost.  Ale pomohlo mi se vypsat a pustit ty myšlenky do tady toho internetového vesmíru. Říkám si ale, že zrovna v době, kdy se člověk necítí úplně nejlíp a tíží ho nějaké chmury, by měl být na sebe nejhodnější a měl by sám sebe hýčkat více než kdy jindy. Měl by se zaměřovat na drobnosti, které mu dělají radost, které ho těší a které mu vytvoří, byť i jen na milisekundu, úsměv na tváří. A přesně to teď dělám hodně. Hledám světýlka v tunelu, která mě dovedou až k tomu nejzářivějšímu světlu na jeho konci. A o pár těchto světýlek, radostí a oblíbeností se s vámi moc ráda podělím.  Snažím se odnaučit lpět na věcech, ale jsem býk a býci mají materiálno a hezké prostředí kolem sebe rádi. Takže jakási forma minimalismu, kterou aplikuji na svůj život, je pro mě docela výzva a občas se stane, že ujedu.  No a tak trochu jsem ujela u nás ve květince, kde jsem objevila tenhle keramický květináček v podobě lidské hlavy. ...

Klid a ticho je, zdá se mi, poslední dobou jakýsi nedostupný luxus. Snažím se tady být vždycky pro všechny. Kdykoliv. Kdekoliv. Cokoliv se děje. Jsem tady. Netuším, jestli je to mou povahou, tím kým jsem nebo prostě jen tím, že to ode mě očekávají druzí.